
Jak na suchu tak ve vodě
Žáby jsou obojživelníci, žijí tedy ve vodě i na souši. Existuje kolem pět tisíc druhů žab, ale u nás jsou zastoupeny žábami z rodu skokanů. Proto bude hlavní řeč o skokanech.
Žáby (skokani)
Skokani mají proměnlivou tělesnou teplotu a holou žláznatou kůži, která je pro ně však nezbytností. Slizká kůže chrání žáby před vysycháním, což je zároveň důležité i pro zachování dýchací funkce. Kůže obstarává celkovou výměnu vzduchu, a to i během zimního spánku. Skokani však v plné míře využívají také plíce.
Jazyk skokanů
Skokani se bez svého jazyka neobejdou, protože je pro ně hlavním zdrojem obživy. Na rozdíl od ostatních obratlovců mají přirostlý přední konec jazyka a zadní je volný. To má své opodstatnění, protože díky tomu svůj jazyk "vystřelují" na vzdálenost několika centimetrů. Jazykem tak většinou uloví nějakou tu tučnou pochoutku v podobě mouchy či nějakého jiného hmyzu. Nepohrdnou ani pavouky a slimáky. Potravu žvýkají pomocí drobných kuželovitých zoubků, které jsou v ústní dutině na horní čelisti. Skokany pak ohrožují čápi a užovka obojková.
Skokan hnědý
Skokan hnědý žije v blízkosti lidských příbytků a v zahradách. Vyskytuje se ve vlhkých nížinách, vystupuje však i do vyšších poloh. Potkat ho můžete i na souši, především po jarním rozmnožování.

Skokan ostronosý
Liší se od ostatních žab svou zašpičatělou hlavou a světle zbarveným břichem a hrdlem. Vyskytuje se spíše v nížinách. Samička snáší asi dva tisíce vajíček, které ponechává na dně jezírek.
Skokan skřehotavý
Skokan skřehotavý patří k našim největším žábám a se svými sedmnácti centimetry převyšuje všechny skokany Evropy. Tomuto skokanovi se líbí v teplejších oblastech, ale můžete se s ním setkat i u menších vod. Koncem léta lze spatřit jeho mláďata na březích jezírka.
Skokan štíhlý
Skokan štíhlý má velmi dlouhé nohy, což ho odlišuje od ostatních hnědých skokanů. Samci jsou menší. Tyto žáby neuslyšíte hlasitě kvákat, protože jim chybí vnitřní rezonáty
Skokan zelený
Žije v malých i větších klidných jezírkách s porostem vodního rostlinstva. U skokana zeleného je známá barevná různorodost. Zbarvení a kresba zad se mění podle podmínek podnebí a prostředí a také v období páření. Tito skokani umí také pronikavě kvákat.
Rosnička zelená
e to silně ohrožený druh žáby. Živí se: drobný létající hmyz, pavouci a jiní drobní bezobratlí živočichové. ŽIJE V: Typickými stanovišti jsou osluněné porosty poblíž malých a středně velkých přirozených vodních ploch s bohatým pobřežním rostlinstvem, do nadmořské výšky 800 mnm. Prostředí obývané mladými jedinci musí splňovat tyto požadavky : vysokou vlhkost a maximální
oslunění s vhodnou vegetací. K rozmnožování dochází v malých, často periodických tůních, menších rybnících nebo v mělké příbřežní vodě větších vodních nádrží. POPIS: Nezaměnitelná žába, kterou se můžeme splést pouze s velice blízkým středomořským druhem rosničkou západní. Tělo rosničky zelené je dlouhé max. 48 mm, dospělí samečkové v průměru váží jen 8-9 g. Samičky jsou o něco těžší, asi 11 g. Končetiny jsou štíhlé, prsty jsou zakončeny typickými kruhovitými přísavkami. Pro rosničku zelenou je charakteristické zbarvení hřbetní strany těla. Většinou je to více či méně intenzivní zelená, ostře oddělená od bělavého až žlutavého břicha úzkým tmavým pruhem. Tento pruh začíná na nozdrách, táhne se přes oko a bubínek na boky a dosahuje až k základu zadních nožek. Na konci trupu končí tento pruh jako jakási klička. Zbarvení hřbetu se může rychle měnit, a to intenzitou i odstínem, a tím se přiblížit a přizpůsobit zbarvení podkladu. Vyskytují se i rosničky světle hnědé, olivově zelené až černavé a okrově zbarvené, které si toto zbarvení uchovávají po delší dobu. Kůže rosniček, na horní straně těla hladká, na spodní straně slabě zrnitá, neobsahuje žádné nápadné žlázy. Většinou se leskne, s výjimkou období, kdy žabky právě opustily své zimoviště. Mladé rosničky jsou nápadné svítivou světlou zelení, která se často zlatavě leskne.
oslunění s vhodnou vegetací. K rozmnožování dochází v malých, často periodických tůních, menších rybnících nebo v mělké příbřežní vodě větších vodních nádrží. POPIS: Nezaměnitelná žába, kterou se můžeme splést pouze s velice blízkým středomořským druhem rosničkou západní. Tělo rosničky zelené je dlouhé max. 48 mm, dospělí samečkové v průměru váží jen 8-9 g. Samičky jsou o něco těžší, asi 11 g. Končetiny jsou štíhlé, prsty jsou zakončeny typickými kruhovitými přísavkami. Pro rosničku zelenou je charakteristické zbarvení hřbetní strany těla. Většinou je to více či méně intenzivní zelená, ostře oddělená od bělavého až žlutavého břicha úzkým tmavým pruhem. Tento pruh začíná na nozdrách, táhne se přes oko a bubínek na boky a dosahuje až k základu zadních nožek. Na konci trupu končí tento pruh jako jakási klička. Zbarvení hřbetu se může rychle měnit, a to intenzitou i odstínem, a tím se přiblížit a přizpůsobit zbarvení podkladu. Vyskytují se i rosničky světle hnědé, olivově zelené až černavé a okrově zbarvené, které si toto zbarvení uchovávají po delší dobu. Kůže rosniček, na horní straně těla hladká, na spodní straně slabě zrnitá, neobsahuje žádné nápadné žlázy. Většinou se leskne, s výjimkou období, kdy žabky právě opustily své zimoviště. Mladé rosničky jsou nápadné svítivou světlou zelení, která se často zlatavě leskne.Ropucha obecná
Popis: Zbarvení je jednotvárně hnědé, tmavě hnědé nebo okrové přecházející do hnědavého až šedavého zbarvení břicha. Břicho může být bez jakékoli kresby, často je však tmavě mramorované. Po celé horní straně těla jsou rozmístěny více či méně vystouplé větší a menší bradavky, výrazné jsou dvě velké příušní jedové žlázy (tzv. parotidy). Z bradavek na kůži vylučuje výměšek obsahující jedovaté bufotoxiny. Ty sice pro člověka nepředstavují vážné nebezpečí, ale dostane-li se výměšek do oka, nosu či na jinou sliznici, vyvolá velmi nepříjemné pálení. Žije: Ropucha obecná obývá převážně smíšené lesy v pahorkatinách a horách, vyskytuje se od nížin až do vysokých nadmořských výšek. V otevřené odlesněné krajině je poměrně vzácná. Ropucha obecná tráví většinu života na souši, ve vodě je nalézána pouze v krátkém období rozmnožování. Aktivní je zvláště v noci. Živí se: červy, plži, svinkami, pavouky a hmyzem, který loví převážně při nočních toulkách.
Ropuchy jsou ohroženy především likvidací rozmnožovacích míst
pls hlásni pro mě na http://barushka13.blog.cz/0803/sonb-2-prvni-kolo
promiň za reklamu